Soulbringer

Když jsem se vrátil z E3, nabitý dojmy z největší herní show tohoto roku, nemohl jsem se ubránit pocitu, že dnešním hrám něco důležitého chybí.

Něco, co by jim dávalo onu jiskru, kterou ještě před pár lety sršelo téměř vše.Možná je to historie, možná zkušenost tvůrců a možná taky nechuť distributorů investovat spíše do projektů odvážnějších než do záležitostí technologicky špičkových, ale duševně prázdných.

Přál bych vám, abyste i vy měli možnost vyslechnout si na E3 několik desítek prezentací marketingových šamanů na úžasné hry té a té firmy, které vždy začínaly naprosto stejnou písničkou: „Máme superrychlý nový engine, revoluční metodu stínování a vykreslování objektů, podporu všeho, co jednou bude, a tuny nádherných renderovaných animací“.

Stále dokola, znovu a ne jinak.Esence hry jako by do budoucnosti her ani trochu nenahlédla.

Kam zmizeli vypravěči a scénáristé z dob nedávno minulých? Trendy dneška odpovídají až bolestně jasně.

Technologie válcuje nápady a čísla písmena.V mém pokoji se již dlouho usazuje prach na krabicích od her, které stálo za to pro jejich jedinečnou kvalitu koupit a které jen smutně přihlížejí bezbřehému úpadku a zapomnění.

Každá krize však jednou končí, a i když Soulbringer je značně osamocen, nadchne všechny pamětníky rozlehlých, komplikovaných a zádušně temných RPG staré školy a všem ostatním ukáže, jak má vypadat hra, která vrátí pořizovací vklad několika mizerných stovek mnohonásobně zpět v podobě mnoha hodin ryzí zábavy.

Každý „zázrak“ se však rodí těžko.Soulbringer byl zpočátku velmi zakřiknutý, kdesi na okraji zájmu reklamních zaměstnanců Infogrames, kterým skomírající Gremlin přenechal tento roky pozdržovaný projekt.

Zatímco jiné hry, rovněž z různých důvodů zdržované, udržují programátoři technickými injekcemi tak, aby alespoň odpovídaly vývojovému standardu své doby, téměř hotový Soulbringer zůstal dlouhé měsíce nedotčen a je to vidět.

Vrásčitý engine, který odhalí svou tvář po úvodním nadějném filmečku, je hrozný, místy dokonce příšerný, přestože podporuje Direct3D.Iluze vše obklopující tmy s neustálým přívalem sněhových vloček dodává plíživě zatuchlé „entrée“, ovšem pravým viníkem toho, že vidíte jen pár metrů před sebe, je fakt, že hra ignoruje standardní vymoženosti současného hardwaru.

Všude ticho, prázdno, jen stařičký převozník je známkou skomírajícího života malé vesničky Madrigal, kam přijíždíte za svým strýcem.

V této chvíli ztratí s největší pravděpodobností 99 hráčů ze sta chuť pokračovat.Prvních pár kliknutí odhaluje pomalé a neohrabané ovládání.

Automatické prostřihy při rozhovorech a důležitých událostech jsou plné rozmazaných podzimních skvrn namísto postav a hudbu téměř není slyšet.

Soulbringer však oplývá velmi kvalitním příběhem, který dodá odvahu pokračovat vpřed.Rathenna je země raného středověku rozdrobená na několik menších správních celků, kterým povětšinou vládnou temnou magií ovládaní šlechtici.

Dříve prosperující kraje jsou ponořeny do zoufalství a strachu a ani zlověstně šedivé nebe neslibuje obrat k lepšímu.

Země potřebuje hrdinu.Takového, jakým byl v raných dobách Berek Silvermane, jenž vládl do té doby, než se spolu s pěti nejvyššími monarchy stal obětí vlastních experimentů s magií.

Zemi ovládli démoni, z nichž nejsilnější Skorn se převtělil do těla nešťastného Silvermanea.

Po čase však několik rebelujících Revenantů nalezlo nového spasitele, magií nadaného mladíka, který si svými hrdinskými činy vysloužil přezdívku Harbinger.Ve snaze zabít démona Skorna se potopil i s hlavním městem Galdon Thor do moře a nastala doba bezvládí.

Po mnoha letech se znovu objevuje Skorn i s městem, které moře záhadně vyplivlo na svou hladinu.

Do třetice se konečně dostává na Soulbringra, který je podobně jako legendární Harbinger nadaný magickými schopnostmi a příběh vám časem odhalí, že tato podobnost není náhodná.Na Skorna však ještě nelze ani pomýšlet, protože zpočátku ani nevíte, co se z vás za několik hodin hraní stane.

Městečko Madrigal trpí nájezdy loupeživých Brigandů.

Ubozí rolníci jsou nuceni pracovat v nedalekých dolech, kde vládne svým bičem nelítostný Slavemaster, a zásoby v obchodech jsou směšně malé.První menší splněné úkoly znamenají také první zkušenosti a základní orientaci ve světě, který je rozdělen na několik desítek uzavřených map.

Bohužel zde neexistuje podrobné mapování.

Oceníte sice funkci kompasu, ale i tak se na rozlehlých pláních, či beztvaré poušti neubráníte časté ztrátě orientace.Úvodní odpor tak snad definitivně zlomí herní styl, který částečně vychází z prvních RPG her.

Prastará pravidla si tu podávají ruku s naprosto originálním sestavováním dlouhých útočných komb, ve kterých lze kombinovat naprosto všechno.

Díky tomu je možné sestavit tisíce kombinací úderů různých zbraní, do toho zamíchat kouzla, která sem tam můžete proložit snědením ryby nebo vypitím posilujícího elixíru.Na každý druh nepřátel si tak můžete utvořit speciální útočnou taktiku a v boji pak lze podle momentální situace mezi jednotlivými taktikami libovolně přepínat. V podstatě tvoříte makra, jejichž účinek je pokaždé odlišný.

Závisí na mnoha okolnostech.

Poloha nepřítele, jeho vybavení, vzájemná schopnost blokovat údery a uhýbat atd.Pohyby jsou velmi dobře animované, takže po zacyklování dobrého komba se můžete pohodlně opřít a sledovat bojový koncert.

Píchání kopím, rychlé seky mečem, obouručné údery drtivým palcátem, útočná a obranná kouzla, to všechno lze pospojovat do jednoho řetězce.

Skvělý systém boje má několik mušek, které se se zvyšující obtížností bojů stávají nesnesitelnými.Například střídání zbraní během jednoho komba je velmi nevýhodné, protože trvá neúměrně dlouho, během čehož zcela nekryti utržíte pěkných pár ran.

Velmi titěrné postavy nelze občas tzv.

nakliknout, abyste na ně vůbec mohli útočit, a značně nemotorné ovládání je ještě komplikováno nečekanými a nevhodnými pohledy kamery.To, co vám hra svou zastaralostí bere po technické stránce, však nahrazuje po stránce herní.

Složité úkoly jsou odměněny velký počtem zkušeností či nějakou výjimečně dobrou zbraní, se kterou se můžete směle postavit několika nepřátelům najednou.

Srdce mi jásalo radostí, když jsem zprovodil ze světa Slavemastera a očarovaní vesničané se mohli s radostí vrátit z nucených prací na svá políčka, ke svému obilí a dobytku.Krumpáčů se naopak místo nich ujali otrokáři, kteří se zřejmě v dolech vztekají dodnes.

Obzvláště vydařené jsou pak boje s různými bossy, kterých na svých cestách potkáte požehnaně.

Bossové vám jednak předvedou řadu úžasných kouzel, o kterých nemáte ani ponětí, a jednak jsou téměř vždy mnohonásobně silnější, takže je třeba vymýšlet nové taktické varianty.Hra se zde možná chová až příliš férově, protože pokud utečete z boje, váš protivník se neléčí, takže zde můžete úspěšně aplikovat taktiku školních slabochů „kopni, uteč, vrať se, uhoď zezadu“.

Obvyklé potlačení potřeby kouzlení díky obtížnému doplňování many funguje v menší míře i zde, ovšem jak to bývá, dobrá kouzla jsou mnohonásobně lepší než tisíc píchnutí mečem.

65 kouzel je po pěti rozděleno do 13 knih.Abyste však mohli kouzlit, musíte najít kouzelnou knihu, příslušnou runu, která knihu otvírá, a ještě musíte knihu umístit na kouzelný podstavec ve svém nadpozemském sídle Hex, které se po několikahodinovém rozkoukávání stane vaším domovem a zároveň posledním útočištěm.

Kouzla jsou rozdělena podle pěti živlů (oheň, vzduch, voda, země, duše).

Používání jednoho druhu magie zvětšuje jeho účinnost, ale zároveň oslabuje magii jinou.Například vzduch oslabuje zemi, země vodu, voda oheň atd.

Poměr všech pěti živlů zaznamenává magické seculorum, které se vyplatí udržovat v rovnováze, protože tak budete velmi odolní proti elementárním kouzlům.

Kouzla jsou velmi rozdílná, i v grafické bídě mají pěkné efekty a je vcelku zábavné a užitečné se magii věnovat, obzvlášť když se v některých soubojích bez kouzel neobejdete.Samozřejmě že používání kouzel závisí na úrovni magie, stejně jako náročnější používání zbraně na schopnosti „combat“.

Zkušenostními body se neplýtvá, takže každý vedlejší quest s radostí splníte.

Možná se to zdá trochu složité, ale všechno dohromady, byť s mnoha nedotaženými věcičkami, funguje.Bohužel odměna za vaše snažení a pachtění se v opravdu obstarožním enginu není valná.

Nečekejte žádné výrazné změny prostředí, kde byste nad tou nádherou zůstali zírat úžasem. Žádné renderované animace uzavírající nějakou výraznou kapitolu a ani žádné výraznější dějové zvraty.

Hra na to zkrátka nemá.Když už se ale zdá, že vás šeď prostředí a čtverečkovaná cesta utrápí k smrti, překvapí vás Soulbringer nečekanými vložkami.

Naprosto jedinečné je například tažení přibližně čtyřicetičlenné armády, kterého se v reálném čase účastníte, proti několikanásobné přesile, dobývání města se zbytkem, který přežil, a vyvrcholení epizody v trůnním sále hradu velmi obtížným soubojem s pravou rukou hlavního padoucha.

Nechybí ani několik „smrtelně“ těžkých úkolů, jako například hledání skořápky holubích vajec.Nejprve musíte mít štěstí, abyste kdesi uprostřed osiřelých polí zaslechli vrkání.

Pak zoufale několik minut hledáte holuba, který je díky všudypřítomné sněhové pokrývce téměř neviditelný, a pak následuje dlouhá honička křížem krážem přes celou mapu.

Když už se zdá, že honění holuba nemá žádný význam (jindy samozřejmě význam má), přistane náhle pták u malých dřevěných vrátek, která se pod kouzelným tlukotem jeho křídel otevřou.V malé svatyni pak konečně najdete několik popraskaných skořápek.

Nic významného tím nezískáte, ale ten nádherný pocit z odškrtnutí dalšího úkolu lze jen máločím nahradit. Právě takovéto drobnosti ocení všichni, kdo mají herní minulost, a odradí každého odchovance současného herního primitivismu.

Jen těžko lze mezi tím hledat rovnováhu.Samozřejmě, že kdyby grafika byla na úrovni, kdyby to mělo pár filmečků a kdyby třeba hlavní hrdina v závislost na oblečení měnil podobu, mohlo by se jednat o důstojného konkurenta kultovního Diabla, skvělé Baldur´s Gate či akční M&M VIII.

Bohužel, kvůli tomu, jak hra vypadá, nečeká Soulbringra žádné trhání prodejních rekordů, i když z pohledu druhé strany to je velmi zajímavá věc.

Koneckonců, až vyjde Icewind Dale, stejně bude každé jiné RPG všem ukradené.Level Index: 8,2. Je to, jako když po drásavém suchu, při kterém puká země a jazýčky mladých dívek se mění v hadí šupiny, začne padat z nebes mana, která svou energií dává život, ale i usmrcuje.

Zaregistrujte se a přečtěte si více...

	KOMENTÁŘE
Jméno E-Mail Komentář 500 znaků zbývá